5 největších pomocníků v bouři

V zimě jsem procházela velmi náročným obdobím.

Nebude to tentokrát příjemné čtení, ale třeba může být někomu právě teď inspirací a povzbuzením.

Že jde do tuhého jsem si uvědomila, když jsem na podzim nedošla ke kadeřníkovi, protože mi bylo po dopolední pracovní poradě nevolno od žaludku, jako to bývalo v tom období smutným standardem. Ale tentokrát míra stresu přerostla a já po cestě v parku začala strašně zvracet. Nebývá mi nevolno ani v těhotenství a počty zvracení bych mohla spočítat na prstech jedné ruky.

O to hůř mi v tom parku bylo – před zraky lidí a neschopná se pohnout. Jen jsem napsala sms, jestli pro mě někdo může zajet. Po cestě jsem ještě několikrát musela vyskočit z auta…

Tímto odstartovalo několik měsíců nervů. A zároveň měsíců hledání stability v sobě a každodenních praxí, které mne vedly k větší harmonii.

Co mi pomáhalo?

 

1. PODPORA A DŮVĚRA NEJBLIŽŠÍCH

Byli tu pro mě. Nechali mě plakat, když jsem potřebovala. Nabízeli mi empatii, plné přijetí a důvěru, že to překonám.

Toto jsem cítila i od vzdálenějších lidí. Ale ukazoval se i opak. Zkrátka se potvrdilo, že v dobách krize se obnaží vše na kost. Vztahy, hodnoty, priority..Zůstane jen to ryzí. Vše ostatní je smeteno.

2. KLID V SOBĚ – nejdůležitější

Do té doby to pro mě byla více teorie. Protože v době, kdy je člověk relativně v pohodě, je to snadnější. Ale při bouřce se až na dřeň ukáže i toto. Jaké jsou plody tvé práce? Jak hluboko v sobě umíš být?

Když jsem se budila děsem v noci a moje emoce byly rozbouřené, noční ticho mne vzalo dovnitř sebe. Tam jsem naprosto zřetelně cítila KLID. Ten bod, ze kterého vše vychází. Který je nehnutý, protože sedí přesně tam, kde má být. Někdy jsem měla silné vize a jindy jen jemné zprávy. Z tohoto bodu KLIDU. Naprosto zřetelně jsem cítila, jak okolo mne vše bouří, rozpadá se, lítá, živelná smršť řádí a vše ničí, ale uvnitř jsem v klidu. Mohu se do tohoto bodu kdykoliv vracet. Nic zvenku mě nemůže ohrozit. Vůbec nijak tímto bodem pohnout. Je to bod úplného bezpečí a mého domova.

3. TADY A TEĎ

Hodně jsem se udržovala v přítomnosti. Neutápěla jsem se v minulosti, protože ta vedla k sebelítosti. Ani jsem se nedívala do budoucna, protože to bylo nejasné. Do přítomnosti mne krásně dostávaly mé dcery. Děti tento dar mají. Žijí přítomným okamžikem a ukazují tuto cestu i nám. Tak jsem na ni naskakovala kdykoliv to jen šlo. I v té největší bouři totiž není řádění pořád. Než přijde další blesk a hrom, tak bývá chvíli jen malý deštík. A v tomto deštíku setrvat třeba u přítomného chystání svačinek je osvěžující.

Podobně jako při porodu. Kontrakce neboli vlny nejsou stále. Je to vždy chvíle, minutka, dvě a pak je chvíle na zotavení. Když nasednu na vlnu a pluji a jsem právě tam, kde je nyní vlna, tak se tolik nevyčerpám. Odpadne sebelítost i strach z budoucna a neznáma.

4. JAK NA STRACH

Kromě co nejčastějšího bytí v přítomnosti mi pomohla na strach také logika. Když jsem se v něm začala topit, zastavila jsem se a zeptala se sama sebe /anebo rozebrala s někým blízkým nahlas/: “Co nejhoršího se může stát.”. Zapojila jsem levou hemisféru, která si představila situaci “co nejhoršího se může stát”, vždycky nakonec musela uznat, že je vše v pořádku, i ta nejhorší možnost je pořád docela fajn. Hlavně se tam ta možnost objevila, čímž zaplnila slepé místo, které nahánělo hrůzu. A já se celkově uklidnila.

5. VODA

Voda očišťuje a já jsem milovnice vody. Pobytů s Plaváčkem. Moře, oceánů, jezer, řek.  Sprchování a vany.

Každý den jsem se do vody tedy nořila. Aby mě očistila a pomohla odplavit mé emoce. Dělávala jsem si dlouhé koupele /klidně i hodinu a déle/ s himálajskou solí.

Pomáhalo mi samozřejmě více technik a věcí. Pobyt v přírodě, shiatsu masáže, samota, společnost, vyplakat se, vyzuřit se apod. Byl to takový alchymistický elixír, který jsem si každý den míchala na míru. A někdy jsem si ho ani nestihla umíchat a spadla jsem na hubu. I to se samozřejmě stávalo. Pak jsem zraňovala ostatní, zbytečně plýtvala energii na hněv a zášť, překračovala snadno své hranice…

Byla to pro mě každopádně velká lekce a nejvíce v dalším poznání sebe sama.

A když jsem dokázala vše pustit, krize byla za mnou. Bouřka ještě venku doznívala, ale uvnitř mne se rozhostil mír. Už jsem nebojovala za něco, pro něco, proti někomu.

Děkuji Honzovi, mámě, tátovi, Kayle, Emily, Adélce, Marti, Janě, Martinovi, Blance, Bohdaně, Alici, Pavlovi, Markétě, Báře, Zuzce a dalším, kteří mi byli podporou.

Má osmiletá dcera mi jednou přinesla vyrobené srdíčko a v něm napsané:

“Nic neřeš, vypusť všechno z mozku a řekni si –
nic jiného nepotřubuju, než vědět to, že nás všechny nic nerozdělí.”

 

Přeji nám všem mnoho moudrosti a síly pro období bouří.

 

S pokorou,

Lucie

Lucie Harnošová
Majitelka Brány k dětem lektorka a propagátorka kontaktního rodičovství, bezplenkové komunikační metody a zdravého přebalování a nošení. K zájmu o vše přírodní a přirozené ji vedla už její maminka, která v Brně otevřela úplně první prodejnu zdravé výživy. Jejím záměrem je propojovat moderní poznatky s šetrným způsobem života a také inspirovat v oblasti osobního růstu a výchovy dětí. Na svých kurzech rodičům přibližuje výhody láskyplného a respektujícího přístupu. Zdůrazňuje, že děti nepotřebují, abychom je vychovávali a "předělávali". Naopak je třeba naučit se vnímat, jaké signály nám dávají, protože to jsou velmi moudré bytosti, od kterých se můžeme mnoho naučit.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.