Plena roku…

.. toť událost, která každoročně zamává, ba přímo otřese látkovacím světem. Letos se koná již osmý ročník. Když jsem v roce 2009 svůj návrh na soutěž o Plenu roku přednesla organizaci Rosa o.p.s. – společnost pro ekologické informace a aktivity, ani mě nenapadlo, že spojíme síly a soutěž se bude konat tolik let! Každý rok jsme ji inovovali, ale hlavním záměrem od prvního až po osmý ročník stále zůstává osvěta. Formou soutěže jsme chtěli rozšířit povědomí o látkových plenách do médií. V roce 2009 byly totiž látkové pleny vnímány ještě jako něco “retro”, na co nikdo neměl čas ani chuť. Postupem let s přibývajícími informacemi, články, televizními reportážemi a zejména spokojenými látkujícími maminkami se staly látkové pleny naprosto standardní výbavou pro miminko. Rodiče si již nezjišťují, co to vlastně moderní látkové pleny jsou, ale spíše se informují v oblasti konkrétních značek a typů, aby si vybrali správně. Anebo se rozhodnou nelátkovat, ale to je také v pořádku. Protože je to rozhodnutí učiněné na základě dostupných informací, nikoliv na základě mýtů a vytvořených domněnek.

 

Udělali jsme obrovský kus práce a já jsem za to vděčná. Společně – my všichni: látkující rodiče a prodejci látkových plenek, mající za svým podnikáním poselství lepšího života na Zemi, ale také výrobci plen, kteří obvykle začínali s pár prototypy zkoušenými na vlastních dětech a po nocích sami šili plenky pro své kamarádky. A někteří z vás to tak dělají i nadále, což je zcela v pořádku. Nemusí se ze všeho stát byznys. A nebo také může, pokud ovšem zase nepodporuje pouze a jenom konzum.

 

A tak si sama pro sebe rekapituluji, co sedm let soutěže o Plenu roku přineslo… Mně osobně, městu, ve kterém žiji, České republice a možná i světu. Vidím probdělé noci, slzy a různé smutky, také velkou radost a smích. Cítím podporu i propichující nenávistné oči na svých zádech.  A ačkoliv bych někdy chtěla vnímat jen to “dobré”, nechci být posuzovatelem toho, co je pro nás skutečně dobré a co špatné. Musím se smířit s tím, že obojí patří k životu, že život je o neustálém balancování na hraně dobra a zla.

 

A tak se po skončení osmého ročníku zhluboka nadechnu, vydechnu a zamyslím, jestli je forma soutěže pro osvětu o zdravém přebalování ještě vhodná.  Protože neumíme soutěžit zdravě, hravě a s lehkostí.  A nechám plynout vše, co mi přijde na mysl.

 

Ale já se znám! Zase si vzpomenu na všechen ten odpad, kterým si tak běžně bordelíme naše domovy. A bude se mi to vracet ve snu. Ty jednorázovky vyplavené na nádherných plážích. Ty želvy se slámkami zapíchnutými v nosíku. Ti ptáci, kteří umřou hlady, ačkoliv mají břicha plná – jenže igelitů. Ty manty – vznešené a dokonalé, které místo malých medůzek sní igelitový sáček. Určitě budu křičet ze spaní a ráno, až se probudím, zase budu chtít dělat něco pro lepší svět. Může se zdát, že jsem naivní, protože opravdu věřím, že to má smysl. Ale možná zatím jen není v mých možnostech, abych dokázala posoudit, co je dobré a špatné, nebo se smířit s tím, že toto všechno, co se děje, je jenom rozběhnutý přirozený děj, který nejde zastavit…

 

S úctou a láskou

Lucie

_MG_4750

 

 

Lucie Harnošová
Majitelka Brány k dětem lektorka a propagátorka kontaktního rodičovství, bezplenkové komunikační metody a zdravého přebalování a nošení. K zájmu o vše přírodní a přirozené ji vedla už její maminka, která v Brně otevřela úplně první prodejnu zdravé výživy. Jejím záměrem je propojovat moderní poznatky s šetrným způsobem života a také inspirovat v oblasti osobního růstu a výchovy dětí. Na svých kurzech rodičům přibližuje výhody láskyplného a respektujícího přístupu. Zdůrazňuje, že děti nepotřebují, abychom je vychovávali a "předělávali". Naopak je třeba naučit se vnímat, jaké signály nám dávají, protože to jsou velmi moudré bytosti, od kterých se můžeme mnoho naučit.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *